reklama

Zpět na blogy

Petra Třísková 18.01. 2017, 13:09

Všem ženám, slečnám, holkám...

Mé milé holčičky... ženy, dívky, slečny.

Všechny ty, které ráno vstáváte dřív než musíte. Pro zkrášlení, umytí vlasů, ovonění dechu. Aby jste nachystali dětem snídaně, navařily čaje, vymyslely svačiny a co víc, zrealizovali je. Vyvenčily psy.

Při tom všem se dokážete usmát na každou svou ratolest, jako krásná víla ze světa fantazie.

Cudně zamrkat na muže, který si ještě lebedí ve vyhřátých duchnách. (Na víc se po ránu s ospalky nezmůžete.) Neb on se uráčí vstát až, když všechna drobotina jest s Vaší pomocí čistě oblečená, odchlupacená od psí srsti. Najezená, s vyčištěnými zuby, zkontrolovanými a dočištěnými. Nastoupená k odchodu.

A tak ještě minutku posečkáme, než tatínek dopije kávičku. Auto nastartované, děti připoutané. V křeči s úsměvem letušky se jemně otočíte na muže s nadějí okamžitého odjezdu.

Se slovy „Už jdu!“ (S notnou dávkou výhružného zafunění. Vyčítající, proč proboha nemůžu v klidu vyrazit 5 minut po 12.) Vychází ukázkovým rekreačním krokem ke koupelně si čistit zuby.

Ve chvíli, když se vrací by již mohl zdatně imitovat lenochoda. Na důkaz toho, že Vámi, se tedy rozhodně nenechá akcelerovat.

Pro Vás, mé hrdinky všedního dne, pro Vás jsou tyto řádky.

Před pár dny, jsem si řekla, „za zásluhy“ a šla jsem si sednout na kafíčko.

Sedím v prosklené kavárně, potají ukusuji čokoládovou tyčinku a piji hořké kafe. Černé jako noc.

Nějak na mě dopadla tíseň, smutek a zlost. Jak se to stalo? Dostat se v manželství do takové pasti. Připadá mi přehluboká. Až cítím, jak se mi derou slzy do očí a jejich zadržování mě stojí tolik úsilí, až moje tělo hoří.

Vždy jsem byla hodně emancipovaná. Snad i trochu zastánkyní práv žen. A teď se cítím na kolenou. Mez moci.

Pak se to stalo. Všimla jsem si. Přes skleněnou plochu kavárny, obchodním domem. Rychlejším krokem prochází ženy. Jedna za druhou, s plnými taškami s potravinami. S košíky nacpanými věcmi denní potřeby celé rodiny. Nepřítomný výraz. Na první pohled je vidět, že už zvažují, co je třeba udělat.

Sem tam projde vyfešákovaný muž s bezstarostným výrazem. Pche důsledně se nad ním ušklíbnu.

A ve chvíli, když vidím mladou paní, která má očividně problém s došlapováním na levou nohu, táhnoucí kočárek s dítětem a nákupem. Přičemž vedle ní si vyšlapával partner jen tak nalehko. Přísahám, že jsem měla chuť po něm skočit a zardousit ho.

Muži, co se to s vámi stalo???

A kde já jsem udělala chybu???

Večer jsem se pohybovala po budově městské filharmonie.

Je to velký dům, mnoho schodů, mnoho dveří, spoustu temných zákoutí. Nahoru jsem vyjela výtahem a dolů jsem se snažila dojít pěšky. Zabloudila jsem. Uviděla jsem muže. Tak 45let. Na první pohled chladný výraz v jeho tváři mě přinutil zapochybovat o požádání o radu. Nejspíš mi už manžel řekl za ty roky příliš mnohokrát negace o ženách a jejich nelogickém přemisťování, že jsem podvědomě uvěřila.

Přece jen jsem našla alespoň odvahu. S prosebným výrazem v očích jsem na něj pohlédla.

Odvětil „Kam potřebujete?“.

„VEN“ a s úsměvem jsem dodala „asi nemám moc orientační smysl. V autě mi to jde líp.“

„Ale jděte! Co to je za řeči? Vám ženám to myslí mnohem líp než nám. Jen si tolik nevěříte.“ Řekl mi jemně, jako by mi pohladil duši. I srdce.

Zapomněla jsem, jak jemní, laskaví a milující umí tohle pokolení být. Přiznávám se. Že si ten pocit tepla u srdce chci udržet. Navěky.

Nebo alespoň do příští snídaně.

A tak věřme, že jsou, existují. Jen se často ukrývají tam, kde by jsme je nehledali.

„Když cítíš, že to chceš vzdát, vzpomeň si, proč jsi začala.“

Doporučit e-mailem

6 komentářů

  • PET-ka

    No paaani... Krasne napsane. Jsem rada, ze doma mam ten lepsi exemplar. Po ranu je to sice moje malickost proti muzovo "to ve tri ctvrte neodejdeme"... Ale zbytek dne je tu pro nas. S bolavymi koleny taha nakupy, po celem dnu v praci mi uvari veceri... A vydrzi i huronsky rev nasi mladsi dcery, abych mela cas pro sebe...

    18.01. 2017, 14:02

  • Haasar

    Díky...

    18.01. 2017, 21:39

  • katka28

    moc hezké a pohladí po duši.... Opravdu si občas moc nevěříme a přitom zvládáme skoro nemožné... ale i rytíři ještě žijí a jsou kolem nás

    19.01. 2017, 20:01

  • renca

    Jo, to je naprosto přesné ... a proto jsem se rozhodla před rokem, že to vše dokážu i sama a nakonec se nebudu muset ani nervovat a je to tak ... v únoru to bude rok, co jsem odešla od manžela, mám byt 2+1, ač s platem vycházím jen tak tak, tak to jde a vše si zvládám sama. Musím si denně topit, což jsem musela i v našem domě, protože já byla ten automatický kotel ... mimochodem si ho manžel ted nechal vybudovat, protože zjistil, jak "namáhavé" to je, chodit denně zatápět...a já osobně, chlapa nechci ani vidět. Manžel mě pořád přemlouvá, at se vrátím, že se změní, ale nemám na to odvahu. Chlapů jsem mohla mít dost, ale víte co? myslím, že jsou stejně všichni stejný...kolega říká legrační hlášku..."některé ženy, jsou všechny stejný..." , ale já s radostí říkám, že to o chlapech platí dvojnásob...jestli se někdy vrátím, nevím...navštěvujeme se často, téměř denně, bydlíme od sebe kousek, peníze mi nedává, nechci je, platí hypotéku, má toho až tak dost a nezbylo by mu na nic...ale zase když potřebuji něco já, opravit, poradit, tak vím, že mu můžu zavolat a ono nám to takhle funguje mnohem lépe ... aspoň z mého pohledu..někdy si říkám, že takový ty mrchy ženský, mají tak hezký život, respektive to aspoň tak prezentují ... a ženy, co se snaží postarat samy o všechno a moc chlapa nevyužívat, aby byl na ně pyšný, jakou prima ženskou doma mají, tak ty jsou většinou zničený chováním partnera, který je akorát využívá a zneužívá...a když vím, že ze mě ta mrcha nikdy nebude, protože to prostě neumím, tak budu radši sama..je mi tak líp...

    21.01. 2017, 09:00

  • Lexina

    Mně bouchly saze, když byly mladšímu dítěti 3 měsíce a dodnes nelituju, i když to vypadá divně, přibylo mi volno, ubyly starosti, finančně nějak vyjdeme a hlavně je tu příjemná domácí atmosféra, neboť negativní a věčně ukráchaný lenoch zmizel ;))) Další kousek podobného ražení doma nechci (mám talent vybrat si vždycky největšího vola ze stáda;)), je nám fajn ve třech :D

    26.01. 2017, 12:07

  • sim

    můj muž mi pořád říká - když něco chceš, tak mi to řekni, protože to vaše ženský naznačování je na nic, nám to nedojde. komunikace je základ, pokud vám něco vadí, tak to řekněte, není přece důvod hrát si na hrdinky, že to zvládneme ;) třeba to co jste tady napsala ani netuší..

    28.01. 2017, 19:45

Zpět na blogy

reklama
reklama
reklama

vybíráme z blogů na Maminkám.cz

Přejít na blogy

Nejnovější příspěvky do diskuze

Další nové příspěvky

Do diskuzního fóra

Těhotenská kalkulačka.



Zapamatovat vložené údaje

Výpočet plodných dnů.


Tisknout

O násKontaktReklamaAktualityBlogReklamní článkySoutěžeZajímavé odkazy

Uživatelské menu

PřihlášeníRegistrace

TOPlist